DÁVKA PŘÍBĚHŮ ZA 500 :)
PŘÍBĚHY:
Od veronca32:
Milujem kone a to sa nikdi nezmení.Jazdím u jednej kamarátky ale len niekedy a to mi nestačí. Už ako malá som vedela že budem jazdiť a že s trochou sebazaprenia a tréningu budem aj súťažiť.Nie preto že chcem vyhrávať, ale preto že... No je to trochu zložiťejšie.
Nie som taká bohatá ako by som chcela byť. A tak každý den tvrdo makám v obchode môjho strýka Mira aby som si privirobila na svojho vlastného kona. Je to dobrý muž, no ked ho opustila žena, stal sa z neho alkoholik a pijan.Svojim spôsobom ho neznášam ale zároven ho mám rada.
Aj ked na mna stále pokrikuje aby som robila rýchlejšie..aby som upratovala lepšie... A tak to ide stále dokola. Keby som si nešetrila na vlastného koňa, okamžiťe by som od tial odišla. Keď som išla raz ráno do obchodu, ani neviem prečo odbočila som do uličky ktorou som nikdy nechodila.
Naozaj neiem čo ma to napadlo. A ako si tak kráčam, srazu sa mi podlomili kolená. Bol tam. Bol tam ten najkrajší kôň akého som kedy vydela. Som elmi hamblivá ale tento raz mi to nedalo. Opatrne som zazvonila. Višiel starší pán v károvanej veste a na nohách mal papuče.
"Čo si praješ?"spýtal sa ma. Stála som nemom úžase."Tak cheš niečo?!"-strhla som sa a pozrela sa mu do očí. Boli milé, priatelské no predsa boli opustené."Ja...No...Chcela som sa vás spytať, je to váš kôň?"vyjachtala som zo seba."Áno ale je na predaj. Vieš, som už starí a nevládzem sa o nu už viac starať."
Môj sen sa stal skutočnostou. Zo starím pánom som sa dohodla že mi ho predá a zároven ma poprosil či bi ju nemohol mať stále tu. Pred 4 rokmi mu zomrela manželka a celom dome je sám. Jeho kobilka Mira(tak sa volala)mu tu celé roky robila spoločnosť a ja som s radostou prikívla.
A TAK MÁM VLASTNÉHO KOŇA!!!
Od Polárník:
nikdy bych nevěřila, jakou bolest způsobí pád z koně! v neděli jsem měla jízdu a tak jsem se rozhodla hned ji využít.... dostala jsem bezvadnou kobylku Lucinku a jela se mnou ještě Lucka na Báře a Jana na Májince. jeli jsme trasu, kterou jsem jela poprvé, neznala jsem ji. Lucku jsem jela už dvakrát a moc dobře vím, že vyhazuje při cvalu... když jsme dojížděly k silnici, tak se mě Lucka, která jela v čele, zeptala, zda umím cválat a taky že umím.. jely jsme dál a začaly cválat... byla jsem spokojená, páč jsem konečně nelítala ale držela se hezky v sedle.... náhle Lucinka vyhodila zadníma a já se udržela, ale ona hned udělala "kozlíka" - vykopla předníma a než předníma dopadla na zem tak vyhodila zadníma - což jsem nečekala a během chvilky jsem neseděla v sedle ale za sedlem - Lucince na prdeli - a pravá noha mi vypadla ze třmenů... začala jsem se převažovat do leva a přitahovala jsem se za otěže a docvaklo mi - tím že se přitahuju a padám tak se jí můžu stáhnout pod nohy! - tak jsem jen vykřikla VZDÁVÁM TO!.... pustila jsem se a padala k zemi.... můj pád připomínal spíše prudký kotrmelec a hned jak jsem dopadla, tak jsem vyskočila na nohy a rozběhla se za Luckou, která cválala za holkama... zappískala jsem na prsty a doběhla za zatáčku, kde už Jana stála na zemi a za otěže držela Májinku a Lucinku.... holky se na mne hned vrhly otázkou: kde mám helmu ale já žádnou nemám..... lol...hold sem nasedla a jely sme dál.... holky se mě ještě zeptaly co se stalo a když jsem jim to řekla, tak mi řekly že to musím u koní očekávat, že to dělá každý kůň, protože má radost...ale já si za to mohla sama, páč moc dobře vím, že Lucinka přoi cvalu vyhazuje.......... nic se mi naštěstí nestalo, ale druhej den mě bolelo celý tělo! a bolí ještě pořád :o)
Od Aja.103
Jednou jsem šla s mím pejskem na procházku .Pejsek se jmenuje Linda. Měla jsem ji puštěnou na volno a šli jsme na louku. Když v tom uviděla Linda zajíce a rozeběhla se za ním. Křičela jsem za ní jak jsem nejvíc mohla ale dělala že neslyší. Vběhla do lesa tak jsem za ní hned běžela. Když jsem ale vběhla do lesa Linda nikde. Volala jsem ale nic. V tom jsem za sebou uslyšela rachot otočila jsem se a ta byla linda se zajícem v puse. Já jsem nevěděla co mám dělat. Tak jsem jí řekla at ho pustí. Když ho pustila tak jsme rychle běželi pryč a nechali ho tam.
V jeden den sme isli s kamaratkou na kone...Ked sme dosli trenerka nam povedala aby sme isli na jedneho kona obidve spolu na vychadzku...bolo to uuuplne super...ale ked sme chceli nacvalat to sa megine(kon) uz nepacilo a zacala vyhadzovat nohami...nastastie sme sa udrzali a radsej sme uz iba chvilku klusali a potom kracali...ked sa to dozveedela trenerka tak sa iba smiala...podla mna to woobec nebolo vtipne
Jednoho krásného rána jsem celá ospalá vyšla do kuchyně a udělala si horkou čokoládu.Najednou mě zavolali do stáje,kde právě rodila jedna naše kobyla.Hrníček jsem položila vedle boxu a šla pomoct hříbátku z obalů.Hned jak vykouklo na svět tak se všichni přítomni podívali na horkou čokoládu u boxu a hned se podívali na mladou klisničku.Uvědomili jsme si,že má úplně stejnou barvu jako čokoláda a tak jsem jí dala jméno Čokoláda.Od té doby jme nejlepší kamarádky.Chodila jsem jí krmit a chodila jsem s ní ven.Takhle jme vyrůstali,až jednoho dne jsem uslyšela rodiče,jak už se zase hádají.Sedla jsem si na schody za zábradlí,aby mě neviděli a poslouchala jsem…Hádali se o tom,že nemůžou uživit všechny koně a musejí nějakého prodat.Hned si vzpomněli na Čokoládu a táta řekl,že jí hned rána dá na prodej.S pláčem jsem odběhla do svého pokoje a rozbrečela jsem se naplno.Už to nebyla jako dřív.S těžkým srdcem jsem s ní byla a ona si toho vždy všimla,utěšovala mě,ale nepomáhalo to.Až jednoho dne přijel přívěs pro koně a měli si Čokoládku odvézt pryč.Prosila jsem a naříkala,ale tátu jsem neobměkčila.Zkoušel mojí lásku naložit,ale nedařilo se mu to.Ona mu nevěřila a chtěla jen odemne,abych ji tam vedla,nikdo jiný!!!Tak nakonec táta přišel za mnou a řekl mi,že jestli ji nenaložím tak to bude ještě horší.Musela jsem poslechnout a hned jak mě Čokoládka uviděla,hned se její pohled rozzářil a byl plný důvěry.S těžkým srdcem jsem jí tam odvedla a uvědomila jsem si,že jsem ji vlastně zradila.Ona mi věřila a já ji tam stejně zavedla.Odjeli a já ani nevěděla kam.Dlouho jsem to z táty mámila,ale marně.Nechtěl mi to říct,abych furt za ní nechodila a místo toho jsem se mohla učit a zlepšit si známky.Neposlouchala jsem ho a každodenně jsem se ho na to ptala.Nakonec už ho to tak štvalo,že mi to řekl.Hned jsem tam jela se na ní podívat.Zjistila jsem,že pán který si ji koupil je nechutně bohatý a chová závodní koně.Neměl ani jednu pastviny,solárka pro koně a různé takové vymoženosti.Každý dne jsem se s majitelem stájí hádala,že kůń potřebuje pastviny,aby se vyválel,proběhl atd….Toho pána to pokaždé štvalo,až nakonec jsem znovu přišla a Čokoládka tam už nebyla.Ten pán mi řekl,že jí prodal a má takovou sklerózu,že si nepamatuje,kam jí prodal a komu.Byla jsem hrozně zoufalá a snažila se jí znovu najít.Mezi tím vším hledáním jsem konečně dostudovala a přestěhovala se od rodičů pryč.Založila jsem rodinu a měla 2 děti,ale jedno místečko v mém srdce bylo prázdné a to byla Čoki.Stále jsem se nezdávala a hledala ji.Mezitím:Od chvíle co jí ten záhadný pán prodal putovala do zapadlé stáje někde na konci republiky.Byla ve stáji,ve které se nemohla ani hnout a stála ve vlastních výkalech.Našla ji tam jedna holčička a skamarádila se s ní.Zeptala se dosavadní majitelky,jestli se na ní může projet,ale majitelka řekla,že je zlá a kouše a že se k ní už nemá přibližovat.Neposlechla.Každý den k ní přišla a nosila jí různé pamlsky(tvrdý chleba,housky,jablka a takové.).Až si jí nakonec ochočila dostatek,že se na ní mohla projet.skusila to a bylo to znamenité.Potom už na ní jezdila hodně často,ale tajně.Byla to sběratelka časopisu jezdectví a jednoho dne si všimla,že je tam inzerát,že někdo hledá koně.4etla si to a zjistila,že je to ta kobylka na které tak ráda jezdí!!!Zavolala tam a řekli jí číslo na majitelku.Zavolala jí a hned si sjednali,že za ní přijede(starší za mladší).Přijela a hned se běželi podívat na Čoki.Byl to šok.Ta stáj a zařízení!!Hned jsem šla za majitelkou a za přemrštěný peníz si od ní Čoki odkoupila.Jeli jme domů a tam ted‘ jsem a píši tento příběh,který se doopravdy stal.Mám výhled na pastviny a každý den koukám na tu št’astnou kobylku jak dovádí s ostatními koni.KONEC!!!THE END!!!!
Od Barunečka - Má nepovedená vyjížďka
Přišla jsem takhle jednoho krásného rána do stáje za svojí milovanou kobylkou Arnikou,která už bohužel zemřela.Vyhřebelcovala jsem jí a nasedlala a nuzdila.Jezdím s pákou takže mi to uždění trvalo trošku déle.Když jsem Arnice nandavala sedlo,nevšimla jsem si,že mi nafoukla břicho a před nasednutím jsem nezkontrolovala podbřišník.Jela jsem s ní po polní cestě.Potom jsme jeli lesem až jsme dorazili na naší oblíbenou cvalovou louku.Pobídla jsem Arniku k trysku.Stoupla jsem si do steheního sedu a zkrátila otěžě.Jenomže se mi najednou začalo svážet sedlo.Zatáhla jsem za otěže a jak jsem se lekla,tak jsem to zatáhnutí trošičku přehnala.Arnika zastavila z trysku téměř do stoje.Já jsem tohle samozřejmě nečekala a přeletěla jsem jí přez hlavu.Nakonec jsme ale dojeli v pořádku domů.Od té doby kontroluju podbřišník před vyjížďkou třikrát než nasednu.
Od Mikeškule:
Měla jsem morče, bylo dlouhosrsté. Jmenovalo se Monika. Měla jsem ho asi 5 roků. Jednou bylo pěkně. Máme zahradu, tak mě napadlo dát to morče na trávu pod bednu. Večer jsem ji v pohodě schovala. Začala jsem ji dávat ven pod bednu častěji. Až se mi stávalo, že jsem ji tam nechala i přes noc, to bylo taky v pohodě. Jeden den jsem ji pustila a hlídala, aby neutekla, to se častěji opakovalo, potom jsem postupně dohled ubírala. 5minut bez dohledu 10, 15 atd..až hodinu, vždycky tam byla, když jsem ji šla schovat, nikam neutekla a ani pod nic se nechtěla schovat. Náš pes si na ni zvykl..Časem se to stávalo celý den a taky už někdy celou noc. Ráno strachy bez sebe ji jdu schovat (jestli tam bude) a pak si oddychnu, když ji uvídím...Nikdy mi neutekla. Stačilo ji dát na jiné místo než obvykle a ani potom neudíkala...
MOC DÍKY VÁM VŠEM!
